Zbujila se touha moje
keřem růžovým,
zbujila se touha moje,
dal mi Pánbůh krásy dvoje,
vzal je – všecko dým.
Dal mi dcerku černovlásku,
srostla s ňadrem mým;
ukryl jsem ji v cit a lásku,
nemám jí ni na obrázku,
svadla – všecko dým.
Druhou dcerku srdce mělo
novým skvostem svým,
vlas je jasnil, očko tmělo,
stříbro zvonků z ústek znělo;
ztichlo – všecko dým.
Co je blaho, co je štěstí,
ptáte se, zda vím?
Zlatou vážkou v suché trestí
přijde, křídly zašelestí,
prchne – vřecko dým.