Zamiloval zbojník švarnou vdovu, –
u vody jej lapli do okovu,
hynek zbojník, strádá v trudném snění,
ukovaný k špalku ve vězení.
Hyne zbojník, strádá, málo dbalý,
že ho v komitátu ukovali,
hyne ňadry, pláče, kvílí znova,
milá že ho prozradila vdova.
Jen až hněv jej vzkřísí v živém rovu,
uteče a vyhledá tu vdovu,
a než počne novou zradu snovat,
tisíckrát jej musí pomilovat.
Musí při něm toužit při hvězd záři,
jak on po ní toužil na žaláři;
musí od něho mít důkaz pádný,
milovat jak on že nezná žádný!