Nebe jako z olova je slito
a vše vůkol nocí obemknuto,
báča sever v skalách zlostně vzlyká,
v mračnech blesku zlatý had se smyká.
Dědiny-li dojdu brzy asi
a z beťárské kohos najdu chasy;
krčmu najdu-li, kde cigán hude,
vína číš a děvče-li tam bude?
Nenajdu-li, dám se rovnou k lesu,
nač pak těžkou valašku si nesu?
na mechové uhostím se lože,
než mi kohos pošleš, hodný bože!
Často volaři zde voly vedou.
Často páni na hody tu jedou,
a já třeba s čertem vyjdu v sázku,
že zde někdo zbude bez opasku!
A jestliže hajduci mě lapnou,
ať tři na jednoho, všickni skapnou,
neskapnou-li, budu chlap jak svíce,
až mne sejmou brati s šibenice. –