Kdys v mraky mého čela
zář oka tvého sjela,
červánek rtíků tvých v líce mi seď,
a jasnilo se hned.
Divný to zázrak, věru,
takou Bůh dal mi dceru;
to malé slunéčko oteckých niv
vše zmohlo na podiv!
A prchlo! Půlnoc čirá
mně do ňader se vtírá;
jsem jako zlomená bez květů snět!
Kde slunce mé, kde svět?