Na tebe jsem myslil, drahá,
a když k noci spěchal den,
snil jsem, že mi z mého srdce
lípový vyrůstal kmen.
Jeho větve plné květu
zmáhaly se šíř a výš,
zmáhaly se v ony dálky,
v kterých pro mne skryta dlíš.
Ty jsi sedla v jeho stínu,
umírniti líčka pal,
a on všecky svoje květy
na tvou hlavu sesypal.
Ty jsi ale nevěděla,
že ten květ má mladá krev,
že to tiché větru vání
posvěcený tobě zpěv.