Ve žlutém listí teskliv kvílí
své trudné žaly bouřný den,
a rozchvěnými ňadry pílí
cit úzkostlivě rozželen.
Proč truchlí? – V lesa půdě vřesné
se znova zrodí květná zvěst,
až jaro v zlaté ruce plesne
a zlíbá stromů ratolest.
Ne srdci tak... Ó žití klamy!
Hruď chvěje se a vzdychá ret...
Pod zavátými vzpomínkami
zda vzchází život v plný květ?