Bílé sněhy dalná role halí,
sivé mraky po nebi se valí,
vrány divné krakorají zvěsti...
Zasněženo všecko, vše – i štěstí!
Co mi zbývá? Hlava k hrudi padá
na ňadra, jež ondy byla mladá;
na srdce, v němž černá růže zkvetla –
čekám hrobu tmy a nebes světla.