Když jarní vánci zaduli,
hoch našel první bleduli,
a děvčeti, jež miloval,
ji v modlitební knihu dal.
I vyšlo srdce srdci vstříc,
a bylo květů stále víc,
a zbujel luh a metal klas,
a zkvetlo vše – a zvadlo zas.
Pak přišel mráz, leč jak, ví Bůh,
jen ocúnem se zdobil luh,
hoch do knihy dal zlý ten květ –
a srdce zapadla i svět.
Sníh na nivách byl, na stráních,
a na ňadrech, a na skráních,
jen založený z dávných chvil
květ dvojí ve dvou knihách zbyl...