Z paláce se z okna kloní
dolů mladá signorina,
o ruku se podepírá
hlavinka ta černá, líná.
A ten oheň černých očí
po lagunách krouží v letu,
a plnýma rtoma svýma
lehce kouří cigarettu.
Signorino sličná, mladá,
proč hledíte na laguny,
rozzvučely srdce vaše
mandoliny zlaté struny?
Signorino, signorino,
pohlédněte s okna dolů,
strun těch hlas a srdce vaše
utíkají k moři spolu.
Utíkají za lodníkem,
škoda, v krátce po něm veta,
zapomeňte – kuřte, prosím,
uhasne vám cigareta.