Krásné slunce k moři běží,
přeskakuje oblak mnohý;
rudé slunce v siném moři
růžové chce svěžit nohy.
A jak běží, chvátá, pádí,
znaveno jak u vod klesá,
zardělo se, zruměnilo
líce mladistvého lesa.
Víte-li, proč v líce lesu
tolik purpuru se slilo?
Zlatou řízu s růžných nohou
slunéčko mu odhalilo.
Vysoko ji odhalilo,
až lesíku hlava hoří;
červená se, teskní, vzdychá,
a pln touhy hledí k moři.