Já nevím, proč tě dítětem má svět,
což jar tě nezlíbalo třikrát pět?
Či neumíš se ruměnit i smát?...
Já nevím, proč tě nechtějí mi dát!
Což na špičky se vypnout neumíš,
bys jasným čelem vztýčila se výš
a na rtu tvém ret jiný mohl vzplát?
Já nevím, proč tě nechtějí mi dát?
Či malá’s k žatvě, slabá pod kopist?
Či neumíš snad jemnou přízi příst
a z osnovy a outku plátno tkát?
Já nevím, proč tě nechtějí mi dát!
Či růže pěstit neumíš i len
a trávu plít a zpívat celý den,
a do podušek hbitě peří drát?
Já nevím, proč tě nechtějí mi dát!
Či neumíš snad drobné prádlo šít,
a kolem krku oblé ruce vít,
a žhavě líbat, švarně postel stlát?
Já nevím, proč tě nechtějí mi dát!