Zachraň, lese, stěnou mlází
u příkopu bílý hloh,
pohleď, kvete na pochvaty,
jako krásný – kostrbatý,
sedraný diganský hoch.
Tolik květů, bože milý,
šatných listů ale prost,
nevíť, čím víc rozkvitne se,
tím více že trpkých snese
plodů jeho chvátavost.
Ale chraň jej, chraň jej přece,
ty i tvoje kyprá mláz,
aby aspoň v dalném světě
plné štěstí poznal v květě,
potom žebrákem je zas.