Listopad Bledne luny srp,
park ve tmy roušku se skrývá,
vodotrysk v šeru snivých vrb
tesklivou dumu si zpívá.
Smutno je kolem; z vlhkých řas
slza mi do líce vtáhla,
den ztratil slunce, já pak jas,
jejž pila duše má sprahlá.
Svitne čas nový, s úsměvem
do parku jaro se vrátí,
zda as tou cestou, teď jíž jdem,
s vámi já budu se bráti?
Věru bych toho neželel
pro mír jen duše své vlastní,
vzdech můj bych splněný mít chtěl,
po mně že budete šťastni.