Když matka v kment tě uložila hebký,
mou píseň zpívala ti u kolébky,
já podál stál a srdce mé se chvělo,
vždyť očkem tvým dvé hvězd k nám přiletělo.
Jsou hvězdy světy, děl jsem – sladká slova –
já budu ve dvou žít a v každém znova
a v práce záchvatu a v blaha tísni
keř dvojnásob se rozkvitne mých písní.
Ó malé hvězdy, neobsáhlé světy,
jak na vás tisknul jsem své žhavé rety,
v tom vašem mile podruženém lesku
chtěl do nebe jsem nalézt zlatou stezku.
Však nenašel, vy zhasly jste mi záhy,
ach, žalu mého proud a jeho prahy
vše berou v dál a peří se a třeští...
To krátká pohádka je mého štěstí –