A roztál sníh, zem zase květů plna,
kol křoví mladý plesá jih,
leč srdcem mým se rudá nese vlna,
a stesk o zvučných perutích.
Ó ženo má, k mé ukloniž se skráni,
syp v duši mou svých očí lesk,
on změní vlnu na červánek ranní,
a v orla přejde zvučný stesk.