Hoj, divoký jen cigán jsem
a snědé moje čelo,
jen hrubou vždycky halenu
mé tělo bujné mělo!
A les mou vlastí, nebem mým,
a chvoj jen čapku zdobí,
a hrubé sobě ruka jen
ku zpěvu gusle robí.
A hebký mech je lože mé,
a hrom mi boží slovo;
a přec se láska vedrala
v to srdce cigánovo. –