Skip to content
1835–1923

XXXVI. Zapad jsem v skalách,

Adolf Heyduk

Zapad jsem v skalách, v mé skrýši smutno, vedle vysoko rostou jedle.

Večer je, vyjít nutno, hvozd se stmívá, cesta se těsní, je noc. Slyš,

dojemně zpívá skřivánek lesní. Zdráva buď písni! Mám žít jen chlebem?

Stůj, život svůj vysni pod širým nebem!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXXVI. Zapad jsem v skalách, · Adolf Heyduk · Poetry Cove