Chumelí se,
my jako dva vločky
letíme nebem,
letíme slunci vstříc,
lesknem se, –
ty víc.
Van větrů výše nás zdvih,
já jen se mih’
a přitulil se k tobě;
létli jsme spolu,
běda, roztálas v té době,
jak slza sletělas dolů.
Mne žhavý pojal žal,
já za tebou jsem se dal
hned silou prudkou,
leč našel jsem tě na zemi
pokrytou dýmu sazemi
ledovou, sutkou!