V svém liliovém lese
se procházím.
Sedí tam na balvanu
mladá žena,
hraje na loutnu,
zpívá,
volá mne:
„Vyveď mne ven,
jsem zde samotna,
stýská se mně,
chci mezi lid,
kde v polích zpívají ptáci,
kde stálý ruch
a v slunci
mračna zlatých much,
kde práce výská.
Zde moří mne věčný sen,
zde věčná je noc, a já chci věčný den.
Vyveď mne v skutečnost,
chci lhostejnosti býti prosta,
chci mezi lid, chci ven!“