Skip to content
1835–1923

XXXIV. Umřel jsem.

Adolf Heyduk

Umřel jsem. Proč posud pláčete? Hleďte! Slunce svítí, hýří zlatem,

krev jeho padá do malých sedmikrás na mém hrobě, rudě jich okraje barví.

Květy se chvějí; dýchají jemně. – Motýli slétají se na ně ssají z nich sladkou rosu.

Na stromě u hrobu pták zpívá snivě; poslouchám, jsem šťasten! Věčný klid!

Proč posud pláčete?

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXXIV. Umřel jsem. · Adolf Heyduk · Poetry Cove