Prostřed lesa stojí
mohutný strom,
hlavu mu roztříštil hrom,
ale s jara zelená se přec;
naň usedá žluna, žlutý pták
a zpívá.
Strom ssaje zpěv až do kořenů, svého to mozku,
a vypravuje za podletí
šuměním snětí,
co slyšel z jara
a čím posud nitro jeho hárá.