Vyšel jsem z domova;
do pouště zanesl mne život
do zpousty navátého písku;
byl jsem bez útěchy,
jen někdy přelétavý pták
ozval se nad mou hlavou.
Ze všech stran sbíhaly se ke mně
starosti.
Ostřím péra,
zabodl jsem jednu po druhé,
odkopl jsem mrtvoly,
toužil jsem po chvílích
blaha.
Nenadále přiletěly,
jako motýli;
prohlížel jsem si je,
leč křídla jejich
byla propíchaná.
Každé bodnutí v prvé starosti
objevilo se na jejich křídlech.
To mne bolelo.
Odlétly rychle
z hněvu,
že jsem je všetečně prohlížel.
Zas jsem byl sám
a písek se sypal kolem.