Skip to content
1835–1923

XXVIII.

Adolf Heyduk

Jedou mladým hvozdem, všecko hlavou kývá, jedou kyprým luhem, všecko písně zpívá.

Jedou nad potokem, břeh se kvítím pýří, nebe se jim sklání, luhy se jim šíří.

Však co svět a nebe? na sebe jen zřeli, ani nemluvili, jeli jen a jeli.

Srdce plno lásky, plno sladkých zvěstí, nad hlavami s nimi naděje a štěstí.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXVIII. · Adolf Heyduk · Poetry Cove