Pod horou modlit se zdála doubrava,
pšenice u cesty v slunci se smála,
u vršku bělela, spod stéblem hnědla,
ňadry jí do vršku pěšina vedla.
Mimo šel pocestný, v tváři měl chmuru,
pustil se pšenicí pěšinou vzhůru,
ztratil se uprostřed s vetchým svým šatem,
zpíval si ovinut pšenice zlatem.
Z očí mu proudila radost a zář,
s skřivanem do nebe pozvedal tvář.