Noc se blíží,
krok za krokem
jde od domu k domu;
vždy tišeji
je na silnici.
Na ní stranou stojí
vůz komediantů
s cháskou ubohou.
Kůň jeho sotva stojí na nohou.
Nelze dál.
Na voze leží
chorý patron
vychrtlý.
Vzdychá.
Vedle sedí
malá jeho dcerka
Volá chorý:
„Kde vzíti léku,
zhynu!“
Skáče dítě s vozu,
žebrá na mimojdoucích;
dostalo drobný peníz.
Běží s ním do města,
hledá lékárnu.
Našla ji:
„Zde peníze,
dejte tatínkovi lék,
sice mi umře.“
„Jaký chceš lék?“
„Nevím!“
„Kdo ti jej předepsal?“
„Nikdo!“
„Jak dlouho jedete?“
„Tři noci už,
tři dlouhé noci
o hladu, žízni!“
Po chlebě sáhl lékárník,
dítěti dal:
„Na, snad pomůže přec!“
Než přišla, dokonal muž,
nebylo chleba mu třeba.
Vrátilo dítě se zas,
přineslo bochánek zpět:
„Pozdě jsem přinesla lék.“
„Pro tebe bude snad vhod!“
„S koněm se rozdělím oň,
v rodnou snad sveze mne ves!“