Tisíce let bloudím,
hledám prchlou slávu vlasti,
uniklou sílu její.
Tisíce let bloudím,
hledám marně,
nikde jí nenacházím!
Z duše mi rostou
krvavé květy touhy,
ze srdce květy, přání plamenné
a bílé, nyjící květy naděje!
Tisíce let bloudím,
hledám zniklou slávu,
hledám marně!
Krvavé květy touhy
rostou divoce vždy více.
Jdu v snění dále,
hledím na nebe,
sny mé plují v oblačných vlnách jeho,
ale bouř duše mé sráží mne v skutečnost.