Na vzkříšení zvony zvoní,
hlasně pějí.
U dveří žena v pláči se kloní,
co že je jí?
„Spasitel vstal z hrobu, vše plno plesu,
já dítě do hrobu nesu,
to však mi v budoucím čase
nevstane zase,
nebude smát se a kvésti
zrozením jara, mrtvo mé štěstí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.