Aj, co že to kolem
tak líbezně zvoní,
májový-li deštík
chleby polím roní?
Nebo-li to k nohám
dívky přeozdobné
z hedbávu se řinou
diamanty drobné?
Neroní déšť chlebův,
jas ovládal chaty,
když Boženě panny
drahé daly šaty.
Drobné diamanty
země neskrápějí,
to Božiny družky
zvučné písně pějí.
Zvučné písně pějí,
pěkné vijí věnce
pro Boženu s Oldrou:
šťastné zasnoubence.
Nejen pro ně oba,
i pro jejich chasu
pestré kytky vážou
na ňádra i k pasu.
Nejen pro tu chasu,
ale každá vije
po věnečku ořům
na pletené šíje.
Kníže Oldra vděčně
líbá matku chudou,
a družičky pějí
a mládenci hudou.
Kníže Oldra vděčně
líbá otce kmeta;
kam jen oko hledí,
všude radost seta.
Na kůň dívku zvedli,
k levé straně kněze:
juž si statný Oldra
paní domů veze!