Na pokraji lesa
ukryt poslouchám
veselý zpěv. –
Podivné zvuky!
Hned to šumí,
jako když na jaře
zpěvní se vracejí ptáci
do polí a zahrad
a zas jak jarní vody,
valící se s vrchu
polmi do údolí.
A zas se to valí,
jak řeka divá
do moře dále a dále!
Poslouchám,
zdá se mi, že nový
písní tou
do kraje žene se věk,
že zpívá píseň
vzkříšení,
již zdroj volnosti
vybavil ze skalnatých břehů,
aby se občerstvil,
odplavil pýchu a lenost,
jenž touží přetrhnout hráz,
jíž dělen od bratra brat.
Tak dále a dále se valí
dělníků hněvivý zpěv.
Nad lidí hlavou
rozpiatou perutí
slunečný vznáší se šat.