Z vůle Oldřichovy
před nevěstu mladou
dvořané a sluzi
skvostné dary kladou.
Nejen pro nevěstu,
pro otce i matku –
slunko usmálo se
na tu bílou chatku.
Usmálo se slunko
na dolinku celou,
vdechlo život v horu
dříve zkamenělou.
Zavolala hora
živým lidí hlasem,
rychle nítila se
červánkovým jasem.
Slunko přebíhalo
po trávě a písku –
zčarovaloť štěstí
rázem celou vísku.