Bouře černými křídly tepe můj osamělý dům,
vrhá naň své šípy z ohnivých zraků:
tisíce příšer jej obskakuje,
snáší mraky na jeho střechu...
Strašno je vůkol,
strašno je v síni,
strašno v mé duši;
kde najdu těchu?
Chvím se, tu náhle slyším tvůj hlas;
rázem všecko se mění:
příšery prchají,
blesky ustávají,
mraky se jasní,
noc mění se v milý teplý den,
usmíváš se,
růže kvetou,
štěstí je vůkol.