Stará poustevna v parku,
u stolu sedí on,
dřevěný mnich,
čte z velké knihy.
Když vstupuji,
nevšímá si mne,
jen hlavou kývne.
Šat jeho vetchý,
kniha zpuchřelá.
Chodí sem děti,
nosí mu pestré kvítí,
nedbá;
dávají mu jablka a hrušky,
nedbá;
škubají jej za šat
i dlouhé vousy,
nedbá;
vábí jej ven do prozářených polí,
kde zpívají ptáci,
poletují motýli,
nedbá.
Když v smíchu odcházejí,
vstává
a kývá hlavou,
s bohem jim dává.