Kluše Oldra v čele,
u chatky se staví,
celováním v čelo
nevěstu svou zdraví:
„Zdráva, zlatolenka,
zdráva moje duše,
již si pro nevěstu
koníček můj kluše.
U té lipky stranou
netrpěliv stojí,
zanese tě, drahá,
do té chýše mojí.
Drahouš pěkný zámek,
pevných bran i věže,
v něm pro tebe Oldřich
nové štěstí střeže!“
Celováním v rtíky
už ji k srdci víže,
a lid jeho volá:
„Zdráv buď Oldra kníže!“