Slunce už luhu s Bohem dává,
všecko požato je,
kořenně voní tráva;
z hrabaček roje
za družkou družka se ztrácí,
dosti už znoje,
konec je práci.
Jen v louky kraji
ještě je hlučno,
sekáčovy děti si hrají
a zpívají zvučno.
Z nich těší se tvář sekáčova smavá,
jenž na poslední řad svou kosu naklepává,
v to klepání z vesnice klekání zvoní
a děti se při těch zvucích v tanci honí.