Na východě
v nádherný purpur odělo se nebe,
je neděle a chvíle klidu.
Na koni vyjíždí jezdec,
chvěje se v sedle a třese;
hněvivý komoň do výše pne se,
u strouhy dolů ho svrhá;
volný je,
ubíhá hbitě.
V příkopě jezdec se zved
a pěsti stiská,
kulže, kde hospoda blízká.
Na mezi poblíž hraje si dítě:
spoutalo svalnatou nohu
kobylky polní;
kobylka úzkostně skáče, –
dítě jí pouto volní,
kobylka prchá – dítě se směje
a výská!