Sever mne poutal,
vad jsem po jihu touhy plný,
okřát jsem toužil
z mohutné slunce vlny,
marně!
Přišel jsem zase,
jaro se rozlilo všude,
do nebe tyčily k slunci
tulipány kalichy rudé, k světlu.
Bylo v nich zlato i vůně,
k prvnímu hlavu jsem sklonil,
ke rtům jej naklonil hbitě,
a jak žíznivý z křišťálné tůně
do dna z něho jsem vypil –
Slunce, Život!