Junák tiše leží,
oheň praská, víří,
plamen k nebi šlehá,
a kouř v dálku míří.
Myšlénka jak dým se
živé pravdy leká,
že před jeho duší
v šírou dálku těká.
Jenom někdy jiskru
kouř ten v dálku nese,
snad to jiskra bídy,
kterou on se třese.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.