Věje větřík teplý,
věje, sotvy dýše,
sotva drobných květů
vonnou hlavou kníše.
Sotva zlatým vlasem
mladých břízek třese,
něco tajemného
na perutích nese.
Věje, poskakuje
po luhu i háji,
divné věci šepce
po tom luckém kraji.
Věje, roznáší to
od dědiny k městu,
že pojede Oldra
kníže pro nevěstu.
Věje, roznáší to
po krajině všady,
že se snoubit bude
kníže Oldřich mladý.
A velmožky planou,
a zemanky hoří,
které že se kníže
hrdou šijí skoří.
A zemanky hoří,
a velmožky planou,
kterou podaruje
řízou zlatotkanou.
A dívčiny planou,
v srdci jich to bodá,
které asi kníže
rudý opas podá.
Opas z diamantů
skvostně vykládaný,
skvostně vykládaný
na obě to strany. –