Nad vysokými jedlemi
modře kvete nebe,
pod nebem zpívají ptáci.
Na pokraji lesa
hledí hajnice
rozbitým oknem
k jihu.
V okně stojí trs bujné myrty.
Rozpustilé slunce
sahá po ní rozbitým oknem,
probírá se v jejích listech.
U ní stojí děvče,
je zamyšleno,
hledí v dálku
a vzdychá.
K večeru má myrta
drobné bílé květy.
Mladé děvče je plno radosti,
zalévá ji
a v smíchu ukazuje stařičké matce
ten milý div.
Slunéčko směje se z niv.
Les hlavou kývá
a dumnou svatební píseň zpívá.