Sestár jsem, vím,
jak v poli vyhnilý štěp,
samoten,
bouře a větru plen.
Slunce když v krvi se koupe
a zlatou paprskův sítí
zabírá všecko, co vůkol pučí,
pučívá také mé srdce;
slunce je líbá.
Když ptáky vábí k zpěvu a letu,
tu také mé srdce
vyhání zelené snětí,
v nich hnízda staví si ptáci
a pějí v radostné práci;
vesele a hlasně,
ty písně zvučí mi v duši: mé básně!
V mém listí včel bzučí davy
a lítají kolem mé schýlené hlavy;
pak také má svěžest se vrací,
krev teple protéká ňadra
a v taký čas,
při včelím sletu,
i já kmen vydoutnalý jiným na úžas
krvavě kvetu.