Na továrně
bije šest,
práce ustala;
proud mladých žen
i mladých děvčat
vytéká velkými vraty.
Jdou ženy mimo kříž,
sklíčené starostmi žití
šoulavým krokem,
čile jdou děvčata mladá,
jdou jako květy
vadnoucí mrazem;
jsou bledé,
vyhaslých očí,
v hovoru kašel je ruší.
Staví se všecky,
modlí se:
„Ježíši, Pane,
smiluj se, pomoz,
bída a nemoc
prosí tě, Kriste,
pomoz!
Člověka synu!
Jsme také lidé,
pomoz!
Neseme kříže
údolím žití,
na horu smrti,
jako tys
nesl jej
z Hidronu
na Golgotu!
Pomoz!
Pomoz!
Němý je Kristus,
němy odcházejí ženy,
noc valí se s hor!