Dědoušku, v polední době
něco jsme nalezli v stromku
na babiččině hrobě;
pojď, viz! a táhnou děda z domku,
též aby zhlíd.
Když přišli k stromku, ač tiše,
pojednou pták z něho sivý
vylétl ze své skrýše
a v pokřik dal se tklivý;
rušen mu klid.
Víš, co to, dědoušku, bylo?
Dva siví ptáci;
od jara hnízdí v taji,
pějí, by pěkně se snilo
babičce v záhrobním kraji,
kam všechen jde lid!
V hnízdě jsou vajíčka skrytá,
nový až zavěje jih,
jenž v skrýš k těm vajíčkám lítá,
pak budou ptáčata z nich,
již v stromcích, kde naše budou hroby,
nová zas hnízda si zrobí,
v nich budou útulky mívat
a do snů též nám zpívat
zpěv stále veselý a nový
jako babičce a dědouškovi.