Skip to content
1835–1923

XLIII. Luh voní vadnoucím kvítím,

Adolf Heyduk

Luh voní vadnoucím kvítím, je parný den, vlaštovky honí se sem a tam po zlatých muškách,

vzduch je pln těžké rozkoše. Na západu vstává a roste černý mrak, strašidlo velké,

nadýmá se, mumle, vyvaluje oči, metá z klínu prameny vláhy. Květy na luhu

i na stromu hlavách chvějí se, slzí, usmívají se v slzách. Z daleka blýská se řeka v slunci,

země i nebe se smějí, v náručí slunce země výská.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XLIII. Luh voní vadnoucím kvítím, · Adolf Heyduk · Poetry Cove