O bílých křídlech
černě vroubených
letí mimo mne motýl;
dlouhými zlatými tykadly
dobývá se do srdce
bílé parnasie,
již mám v ruce.
Co hledá?
Zlato?
Vzdechl jsem,
odletěl.
Ubohý motýl neví,
že poeta
má zlato jen v srdci,
v ruce nikdy!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XL. O bílých křídlech · Adolf Heyduk · Poetry Cove