V hospodě
opodál továrny
víří hudba.
Po práci v továrně
všecko k ní spěchá!
Hoch statný s chorým děvčetem
točí se v kole;
děvče
vroucně k němu se tulí,
vždy víc a víc
a šepce mu v ucho:
Víc přiviň se ke mně,
chtěla bych odlétnout
s tebou z té země;
zapomenout
chtěla bych
všecko;
život mne trápí,
srdce mne bolí,
tajemná žalost v něm buší,
přiviň se ke mně vší duší;
netřeba dalších mi lékův,
přitlač mne k srdci,
udus tu bolest na věky věkův
a budu šťastna! –