Kantáty když ptactvo zpívá,
teplé doby pospěchem
hned rozsáhlé bory zvučí,
že radostí květy pučí
kryjící se pod mechem.
Nakloněnou svoji hlavu
vzhůru vznáší keř i strom,
tvá-li duše ještě smutí,
pojď! Zde v touhy obejmutí
vzlétneš přímo v nebes dóm.
Nebuď jak ten kalný potok,
bublající misantrop!
K čemu srdce hněvem pěnit?
To se u mne musí změnit;
rychle k životu se vzchop!
Příroda chce svěžest mysli,
ne však vlhkou síň a klec,
sic by hlemýžď dlouhovousý,
jenž na zádech s domkem brousí,
největší byl učenec.