Střemchy už kvetou,
v smrčině zpívá kos,
v zahradě pěnkavy hnízdo si pletou,
v besídce vzdychl kdos.
Všude je život a slunce
rozpouští zlaté vlasy,
motýl dlí lilie na korunce
medové slavě kvasy.
Všude je plno záře a jasu,
je rozkošný teplý den;
z besídky po lásky kvasu
vyběhlo plaše děvče ven.
Ale hoch smutný
v besídce, hleďte naň,
do rukou tiskne hlavu
a slz má plnou dlaň,
maličké slzy,
veliké světy,
jež s jeho očí spadly,
že mladosti bílé květy
při žáru lásky zvadly.