Mlýn mé matky,
za ním stoletá lípa
rozkládá, tyčí větve výše;
kvete,
voní,
slunce ji odívá v zlatý plášť.
Na nejvyšší sněti
sedí šedý pták,
hledí k slunci,
zpívá;
jeho zpěv padá mi v duši,
duše má se chvěje.
Nejsou to slova mé matky?
kloním hlavu,
pláču.