Vůkol je ticho.
Jdu lesem sám a sám...
Ani lístek se nehne; naslouchám:
Úzkostný výkřik bolesti lapené srny.
Z daleka ke mně plyne,
doznívá, hyne;
zas ticho! Co se to děje?
Hlava se na ňadra kloní,
srdce mi soucitem zvoní,
chvěje se, buší...
Tesknota linduška slétla v mou duši
a křídly v ní věje!