Topol tyčí svou hlavu,
stín jeho chytá se skály;
skála se stále krčí,
bojí se měsíční záře,
mechem si zakrývá tvář.
Hladové hajného děti
hledí na skálu z okna,
smějí se,
jsou plny radosti,
že měsíc stříbro jim metá
na prázdný dubový stůl.
Světélka v močále tančí.